close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Srpen 2006

Botanické poznámky

28. srpna 2006 v 11:10 U a kolem rybníka













Na břehu rybníka Zvůle kvete divizna.. Patrně velkokvětá - Verbascum densiflorum. Hezká léčivka z jedovatého semene se dožívá jen dvou let. Slováci jí říkají divozel, ale u nás má i přezdívku "královská svíce". Tady na hrázi svítí od července do září. Čaj z jejích květů příznivě působí na horní cesty dýchací, protože její vysoký obsah slizovitých látek podporuje bronchiální sekreci. A tak uvolňuje hleny, čistí průdušky při kašli a chrapotu, léčí zánět hrtanu, prostě je předurčena k ochraně lidského dýchání. Umí ale i léčit poruchy sleziny a jater nebo upravovat menstruaci, používá se při zánětech žaludku a střev a její kořen působí močopudně. Staří Římané si prý do listů divizny balili fíky, aby je uchovali dlouho čerstvé, a květy sloužily k výrobě knotů do svíček, k barvení vlasů na žluto a jako aroma při výrobě alkoholických nápojů. Velmi cenná je i zkušenost z pohádek. Po vypití teplého odvaru z divizny se totiž člověk stane neviditelným. Tohle všechno je úžasně zajímavé. Ale mě zaujala ještě jiná věc, kterou mi řekli botanici: V listech je obsažen monoterpenoidní iridoidní glykosid aucubin. To jsem nečekal!




Kdo pojede po hrázi dál, kolem tábora nahoru do kopce a za křižovatkou doprava směrem na Jitra u Kunžaku, uvidí tuhle nádhernou kytku. Jmenuje se Náprstník červený - Digitalis purpurea. Naparuje se tu od června do srpna. Možná zastavíte a půjdete ji fotit jako já. Z náprstníku umí školený farmaceut vyrobit něco, čemu se říká standardizovaný preparát pro léčení srdeční nedostatečnosti. Homeopati taky vědí, jak s ním zacházet.. Ale vy se ho raději nedotýkejte. Náprstník je smrtelně jedovatá rostlina! Je to jako v životě: Co je hezké, může i zabíjet.. Ale zas tak horké to není. "To bys ho musel sežrat," řekl mi kamarád zahradník," a to asi neděláš.." Purpurový krasavec má ještě příbuzné, taky náprstníky.. Jeden se jmenuje velkokvětý, druhý vlnatý a i oni mají vražedné sklony. Než půjdete něco trhat, kupte si radši herbář..



Už zase bim bam

25. srpna 2006 v 23:35 Ze vsi

Někdy v roce nula nula dva nebo nula nula tři, neví se přesně, visela na zvůlovské kapličce papírová krabice s nápisem (přibližně): "Zde vhazujte příspěvek na nákup nového zvonu.." A tak jsme tam zhurta házeli mince, že třeba za rok uslyšíme zvonit, ale pak nezvonilo nic, za rok zase nic,.. Vypadalo to, že si někdo vydělal na pivo a na mecenáše dávno udělal dlouhý nos. Ale letos, po 80 letech od vysvěcení starého zvonu se opravdu zase zvoní.. Kdo chce, může se při klekání pomodlit třikrát Zdrávas.., což je odpustková modlitba.., a když bude mít štěstí, zahlédne klekánici, jak slídí po neposlušných dětech..V některých vesnicích mají klekáníčka, malého mužíčka. Jeho poslání je stejné: Děti chytit, někam je zavřít a pustit je až ráno..

Ficko ex machina

25. srpna 2006 v 16:07 Taky něco z Valtínova
Nevím, co významného se na světě dělo na Ludvíka v sobotu 19. srpna 2006 kolem čtvrté hodiny odpoledne. Ale na valtínovské hasičské slavnosti v tu dobu Ficko jezdil na stříkačce..

Makarova ulice ve Valtínově

25. srpna 2006 v 14:44 Taky něco z Valtínova

V téhle ulici se pořád jen zpracovávají houby, pije se vinný střik a málo se odtud chodí večer na Zvůli.





Makarská zima:








POZDRAVY OD RYBNÍKŮ

25. srpna 2006 v 9:30 Po šlépějích v okolí

HUNGERTEICH


Říkali mu tak Němci. Protože když nebyla práce a nebylo na chleba, chodili se sem aspoň vyhřívat na sluníčku. Rašelinový rybník Hladový (Hlaďák, Hlaďáček) s vodou barvy gruzínského čaje je jako vystřižený z pohádky. V noci tu nejspíš na ostrůvku sedává vodník a možná i tančí rusalky. Podle paní Evy Krafkové žije patrně vodník na Pstruhovci u Kunžaku. Podle mě bydlí nějaký i tady a v noci při měsíčku spokojeně puká dýmku z vřesovce. Wassermann von Hungerteich.. Nedivte se nikomu, kdo tu byl a pořád se vrací a hledá svoje staré šlápoty.. Když tu nejsou lidi, je tu idylický mír, na louky za rybníkem si občas vyšlápne stádo muflonů.. Ideální místo pro meditaci, faunovo odpoledne, vzpomínky na budoucnost, báječná vyplakávárna...

Vidíte to? Z výšky vypadá Hladový jako krajíc chleba.. Hráz je bílá kůrka..

Hladový




Z ostrůvku, který se při malé vodě stává pevninou, si můžeš vyfotit lekníny. Ve světových stojatých vodách jich roste asi 400 druhů, v Čechách snad jen dva a jeden z nich je tenhle bílý - Nymphea alba.. Pěstovat lekníny v umělém prostředí, třeba na zahrádce v bazénu, je prý docela peklo. Musí se to umět. Ale tady si rostou v klidu, jen tak samospádem..
Lekníny

























Si tu puč auto a dojeď se tam čumknout, tyjo..:




JEN KOUSEK ZA ZVŮLÍ




OJ, KASKÁDY..

Zánovní kaskáda rybníků ve stráni pod Horním Radíkovem kolemjdoucí ohromí. To už nejsou nějaké kačáky, to je vodní dílo! Leckdo sem chodí žasnout a nafotit pár megabajtů.. Ale chtělo by to nějaký komentář. Umím si představit zvídavého turistu, který odtud odchází dlouhou lučinou a v hlavě mu rotuje sto otázek: No a .. odkud se vlastně sebere všechna ta voda? V Radíkově jsou ty čtyři rybníčky.. A to bude jen tak na okrasu? Na ryby? Nebo na koupání? Na vodu pro hasiče? Asi na všechno dohromady.. Nebo tu někdo ještě vybuduje rekreační středisko? A jak to vůbec někdo dokázal? Jak se to financuje? A komu to vlastně patří? .. Musím se někde zeptat..

Přírodní rarita, kterou zahlédnete po průjezdu Valtínovem směrem na Dačice, dosud září novotou. Pár let si ještě počká, než zcela splyne s krajinou a po vzoru japonských zahrad dostane patinu něčeho, co tu bylo odjakživa. Snad tu budeme i my…













Za Valtínovským rybníkem se musí přijít nebo přiletět. Ze silnice ho neuvidíte..



Rybník HLADOVÝ - o něm už tu byla řeč..


Nový rybník u Suchdola

Ten suchdolský rybník, přes který letěly husy a pak se ukázalo, že to byla housata, musíte hledat někde jinde. Asi u Borotína a Sudoměřic, tam, co chrání čolka velkého. Tenhle rybník u Suchdola na trase mezi Kunžakem a Mosty se jmenuje Nový. A jako mnoho dalších v tomhle kraji prozrazuje rukopis svého regulátora..





SCHOVANÝ POLOM



Na mapě vám hned padne do oka, ale při procházce si ho patrně nevšimnete. Rybník Polom jako by někdo schoval před civilizací. Ztracený v keřích a stromoví tiše leží hlídán stožáry vysokého napětí, které jsou ženského rodu. Ve slangu energetiků se jim říká "kočky". Tyhle obryně mu už dlouho kradou kouzlo a nejspíš jsou i příčinou odchodu bývalých usedlíků a bourání starých chat. Doby, kdy se odtud chodívalo na Zvůli na pivo, jsou dávno pryč. Travnatá cesta pomalu zarůstá a v noci ji možná ani nenajdete. Vodníka bych na Polomu nehledal. Kvůli 400 kilovoltům nad hlavou určitě dávno šije botičky někde jinde. Ale genius loci se úplně neodstěhoval. Projděte se po hrázi větvovým podloubím nebo se nechte svézt na lodičce.. Porce romantiky je tu pořád k mání.


Partie z rybníka

14. srpna 2006 v 12:48 U a kolem rybníka

Fotka z roku 1959. Při hádkách, kdo jezdí déle na Zvůli, se může hodit. Bylo mi šest.. -vb--

Čekání na hospodu

8. srpna 2006 v 17:39 Flashback
V dobách, když se ještě fotilo šedobíle, a pak se to špatně vyvolalo, aby se to ještě někde nechalo vyšisovat, se nevědělo, že na Zvůli a v okolí je spousta zajímavých míst, která by stála za to vidět. A tak se neviděla, jen se tak někde chodilo a bloumalo a čekalo se, .. čekalo.., až zase ve Valtínově otevře hospoda..

Idée fixe

7. srpna 2006 v 15:06 U a kolem rybníka

94

344

345




Můžeš si pustit i tohle..

Nenechte si ujet..

7. srpna 2006 v 13:03 Po šlépějích v okolí

Ten, kdo se v létě potlouká kolem Zvůle, by si to neměl nechat ujet.. Než si tam uděláte svoje fotky, můžete se kouknout třeba
semhle a pár fotek je i tady na blogu.
machina
Pak si taky můžete přečíst střípky posbírané po internetu:
Tato úzkokolejka vede z Jindřichova Hradce do Obrataně a Nové Bystřice. Trať má délku 79 km a rozchod kolejí je pouze 76 cm, tedy asi polovina normálního rozchodu 1435 mm. V letním období jezdí na trati pravidelně parní vláček s dobovými vagóny, který svým charakteristickým dýmem a pískotem oživuje okolní krajinu. Máte-li čas, příplatek za jízdu jednou z vypravovaných parních lokomotiv za to stojí. Postavíte-li se navíc na spojnici mezi vagóny, můžete naplno nasávat atmosféru doby minulé, prosycené prachem a kouřem z komína lokomotivy.
Na internetu najdete spoustu historických dokumentů a technických dat.. ale lépe se čte třeba tohle:
Až budu muset jednou umřít, pojedu si pro smrt lokálkou, co jezdí z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Bude to na začátku srpna, svatá Anna chladna zrána a stmívá se v osm.
To znamená, že mohu vyjet hned po obědě a dorazím pořád ještě za světla. Jestli se od té doby, kdy jsem tudy cestoval naposledy, nezměnil jízdní řád. Kdyby ano, byla by to škoda a já bych nejel. Z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice je to po úzkokolejné trati rovných třicet kilometrů. Třiatřicet. Vlak tu vzdálenost urazí přibližně za dvě a půl hodiny. Automobilista, který si přehnaně váží svého života, stihne to po silnici za pětadvacet minut.
Do vlaku na Novu Bystřici se v Jindřichově Hradci nenastupuje na nádraží, ale za nádražím. Stojí tam na koleji, o které nikdo neví, jestli tu končí nebo začíná. Jako by se v Hradci za ten vlak styděli. Ostatně není to vlak, spíš vláček, nejrozkošnější, jaký byl.
Bylo by jistě pohodlné koupit si na takovou cestu jedničku, ale do soupravy jsou zapojeny jenom vozy druhé třídy. Nevadí. Třeba na dřevěné lavici, jen když dojedu.
Trať vede krajinou mezi rybníky a rákosem starým jako touha, okolo vesnic s chalupami zazděnými do sebe a s takovými stodolami, že by se do nich vešlo na sta vašich bohatých životů. Ticho je tam sladké a husté. Nad ním poletují jiřičky a někdy uzříte z vlaku čápa. Zastávky mají jména jako kamínky. Jindřiš, Blažejov, Malý Ratmírov, Střížovice, Kunžak, Kaproun, Senotín, Hůrky. Předposlední je Albeř. Pak přijde Nová Bystřice. Vlak nespěchá a to mi bude vyhovovat. Na každé stanici se důkladně čeká, železničáři odpojují nebo připojují nákladní vagóny, posunují, a když toho není třeba, čeká se i tak. Letní odpoledne je sladké jako ornát. Minuty tenounké jako stránky Písma svatého. Příběhy laskavé. Písně beze slov. A dědoušci na nádraží odkrajují lesklými pořízy z kulatiny kůru. V Kunžaku na chvíli vysednu a půjdu se naposledy koupat do rybníka. Docela dobře to stihnu, ještě mi uschnou plavky.
Chvílemi, když mne dlouhé sezení omrzí, poběžím podle vlaku a natrhám si na hrob kytici smolniček. Až mne rozbolí nohy, tak zase za jízdy naskočím.
Do Nové Bystřice přijedu k večeru. Slepice už budou spát a na nádraží na mne bude čekat Smrt. Podám jí ruku a řeknu: "Dělej rychle, dokud je ještě na to vidět. Jsem z té cesty celý rozlámaný." Jestli někdy budu muset umřít, pokusím se, abych nemusil svůj život za něco nasazovat, a pojedu si pro smrt vlakem z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Jenom aby do té doby nezměnili jízdní řád.
Jan Skácel
jízdenka










jidelvuz




















Kdo nemá štěstí na parní mašinku, které se přezdívá Baletka a je jí 90 let, může se pokochat aspoň motorákem:


Příbuzná videa:




Zastávky









Rybník Osika
Osika














V autokempu u Osiky náš vláček nezastavuje. Musíte dojít až do Albeře. Před nástupem do vlaku se můžete občerstvit v místním hotelu..




Oldtimer

4. srpna 2006 v 11:59 Po šlépějích v okolí
Sešourej se od Šutru šikmou pěšinou a můžeš si ho taky vyfotit. Už tu fakt stojí dlouho..