Ten, kdo se v létě potlouká kolem Zvůle, by si to neměl nechat ujet.. Než si tam uděláte svoje fotky, můžete se kouknout třeba
semhle a pár fotek je i tady na blogu.

Pak si taky můžete přečíst střípky posbírané po internetu:
Tato úzkokolejka vede z Jindřichova Hradce do Obrataně a Nové Bystřice. Trať má délku 79 km a rozchod kolejí je pouze 76 cm, tedy asi polovina normálního rozchodu 1435 mm. V letním období jezdí na trati pravidelně parní vláček s dobovými vagóny, který svým charakteristickým dýmem a pískotem oživuje okolní krajinu. Máte-li čas, příplatek za jízdu jednou z vypravovaných parních lokomotiv za to stojí. Postavíte-li se navíc na spojnici mezi vagóny, můžete naplno nasávat atmosféru doby minulé, prosycené prachem a kouřem z komína lokomotivy.
Na internetu najdete spoustu historických dokumentů a technických dat.. ale lépe se čte třeba tohle:
Až budu muset jednou umřít, pojedu si pro smrt lokálkou, co jezdí z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Bude to na začátku srpna, svatá Anna chladna zrána a stmívá se v osm.
To znamená, že mohu vyjet hned po obědě a dorazím pořád ještě za světla. Jestli se od té doby, kdy jsem tudy cestoval naposledy, nezměnil jízdní řád. Kdyby ano, byla by to škoda a já bych nejel. Z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice je to po úzkokolejné trati rovných třicet kilometrů. Třiatřicet. Vlak tu vzdálenost urazí přibližně za dvě a půl hodiny. Automobilista, který si přehnaně váží svého života, stihne to po silnici za pětadvacet minut.
Do vlaku na Novu Bystřici se v Jindřichově Hradci nenastupuje na nádraží, ale za nádražím. Stojí tam na koleji, o které nikdo neví, jestli tu končí nebo začíná. Jako by se v Hradci za ten vlak styděli. Ostatně není to vlak, spíš vláček, nejrozkošnější, jaký byl.
Bylo by jistě pohodlné koupit si na takovou cestu jedničku, ale do soupravy jsou zapojeny jenom vozy druhé třídy. Nevadí. Třeba na dřevěné lavici, jen když dojedu.
Trať vede krajinou mezi rybníky a rákosem starým jako touha, okolo vesnic s chalupami zazděnými do sebe a s takovými stodolami, že by se do nich vešlo na sta vašich bohatých životů. Ticho je tam sladké a husté. Nad ním poletují jiřičky a někdy uzříte z vlaku čápa. Zastávky mají jména jako kamínky. Jindřiš, Blažejov, Malý Ratmírov, Střížovice, Kunžak, Kaproun, Senotín, Hůrky. Předposlední je Albeř. Pak přijde Nová Bystřice. Vlak nespěchá a to mi bude vyhovovat. Na každé stanici se důkladně čeká, železničáři odpojují nebo připojují nákladní vagóny, posunují, a když toho není třeba, čeká se i tak. Letní odpoledne je sladké jako ornát. Minuty tenounké jako stránky Písma svatého. Příběhy laskavé. Písně beze slov. A dědoušci na nádraží odkrajují lesklými pořízy z kulatiny kůru. V Kunžaku na chvíli vysednu a půjdu se naposledy koupat do rybníka. Docela dobře to stihnu, ještě mi uschnou plavky.
Chvílemi, když mne dlouhé sezení omrzí, poběžím podle vlaku a natrhám si na hrob kytici smolniček. Až mne rozbolí nohy, tak zase za jízdy naskočím.
Do Nové Bystřice přijedu k večeru. Slepice už budou spát a na nádraží na mne bude čekat Smrt. Podám jí ruku a řeknu: "Dělej rychle, dokud je ještě na to vidět. Jsem z té cesty celý rozlámaný." Jestli někdy budu muset umřít, pokusím se, abych nemusil svůj život za něco nasazovat, a pojedu si pro smrt vlakem z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Jenom aby do té doby nezměnili jízdní řád. Jan Skácel
To znamená, že mohu vyjet hned po obědě a dorazím pořád ještě za světla. Jestli se od té doby, kdy jsem tudy cestoval naposledy, nezměnil jízdní řád. Kdyby ano, byla by to škoda a já bych nejel. Z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice je to po úzkokolejné trati rovných třicet kilometrů. Třiatřicet. Vlak tu vzdálenost urazí přibližně za dvě a půl hodiny. Automobilista, který si přehnaně váží svého života, stihne to po silnici za pětadvacet minut.
Do vlaku na Novu Bystřici se v Jindřichově Hradci nenastupuje na nádraží, ale za nádražím. Stojí tam na koleji, o které nikdo neví, jestli tu končí nebo začíná. Jako by se v Hradci za ten vlak styděli. Ostatně není to vlak, spíš vláček, nejrozkošnější, jaký byl.
Bylo by jistě pohodlné koupit si na takovou cestu jedničku, ale do soupravy jsou zapojeny jenom vozy druhé třídy. Nevadí. Třeba na dřevěné lavici, jen když dojedu.
Trať vede krajinou mezi rybníky a rákosem starým jako touha, okolo vesnic s chalupami zazděnými do sebe a s takovými stodolami, že by se do nich vešlo na sta vašich bohatých životů. Ticho je tam sladké a husté. Nad ním poletují jiřičky a někdy uzříte z vlaku čápa. Zastávky mají jména jako kamínky. Jindřiš, Blažejov, Malý Ratmírov, Střížovice, Kunžak, Kaproun, Senotín, Hůrky. Předposlední je Albeř. Pak přijde Nová Bystřice. Vlak nespěchá a to mi bude vyhovovat. Na každé stanici se důkladně čeká, železničáři odpojují nebo připojují nákladní vagóny, posunují, a když toho není třeba, čeká se i tak. Letní odpoledne je sladké jako ornát. Minuty tenounké jako stránky Písma svatého. Příběhy laskavé. Písně beze slov. A dědoušci na nádraží odkrajují lesklými pořízy z kulatiny kůru. V Kunžaku na chvíli vysednu a půjdu se naposledy koupat do rybníka. Docela dobře to stihnu, ještě mi uschnou plavky.
Chvílemi, když mne dlouhé sezení omrzí, poběžím podle vlaku a natrhám si na hrob kytici smolniček. Až mne rozbolí nohy, tak zase za jízdy naskočím.
Do Nové Bystřice přijedu k večeru. Slepice už budou spát a na nádraží na mne bude čekat Smrt. Podám jí ruku a řeknu: "Dělej rychle, dokud je ještě na to vidět. Jsem z té cesty celý rozlámaný." Jestli někdy budu muset umřít, pokusím se, abych nemusil svůj život za něco nasazovat, a pojedu si pro smrt vlakem z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Jenom aby do té doby nezměnili jízdní řád. Jan Skácel


Kdo nemá štěstí na parní mašinku, které se přezdívá Baletka a je jí 90 let, může se pokochat aspoň motorákem:
Příbuzná videa:


Zastávky
Rybník Osika

V autokempu u Osiky náš vláček nezastavuje. Musíte dojít až do Albeře. Před nástupem do vlaku se můžete občerstvit v místním hotelu..

