close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Září 2008

Naštvali se a odešli

9. září 2008 v 22:03 Pelmel
















Možná se trochu míň ví, že ze Zvůle už je jen kousek do Ráje. Ne do toho z biblického Edenu.., tohle je Ráj trpaslíků.

Za sklem přítmí malého krámku stojí malí mužové (ale i ženy, trpaslice se vizáží neliší) v hloučcích či půlkruzích a čekají na někoho, kdo si je odnese na zahrádku. Nebo na dvoreček. Nebo do mezanínu, to je pěkné slovo. Snob si pro ně nepřijde. Je ovlivněn arbitry vkusu a huláká, že trpaslík je kýč. Pan Hlinomaz by mu vysvětlil, že je to obráceně. Že kýč je on.
Ten, koho trpasličí svět ponouká natolik, že se ho rozhodl studovat, nebude mít snadný život. Brzy se doví, že trpaslík patří mezi humanoidy, totiž jakékoli bytosti, které se tělesnou stavbou podobají člověku, jen jsou menší než on, někdy možná i větší než on, a bude se muset seznámit i s jeho kolegy v reálném i nereálném světě. Nanologická tématika mu dá zabrat. Bude muset umět rozeznat šotky, skřety, skřítky, rarášky.., permoníky (z něm. bergmann), troly či elfy nebo alpy, Šmouly s vylkým Š, protože jsou to příslušníci národa, tolkienovské hobbity, musí znát druhy plivníků, rozeznat gnómy, dwarfy či liliputány, ale zabývat se i bytostmi z počítačových her, starými i soudobými roboty a jejich nejvyšší formou - androidy, a nevyhne se ani studiu méně známých bytosti, jako jsou třeba Jabkoun nebo Tutík Frutík či mimozemská rasa na'vi z filmového trháku Avatar.. Navíc nových bytostí stále přibývá, takže mu není co závidět. Ale říše člověku podobných bytostí je obrovská a dosud stále neprobádaná, a tak je chvályhodné stát se v ní badatelem.
Většina z nás si ale postačí s obyčejnými klasickými českými trpaslíky. S jahodou, lucernou či rýčem v ruce jsou mílí, vlídní a roztomilí, splní nám přání nebo ukáží poklad.. Taková sláva to ale zase není. Je to totiž už hodně dávno, co byl spatřen poslední živý český trpaslík. Dnes už jsou k vidění jen ti sádroví, betonoví a plastoví. A proč vlastně? Nejspíš to bude tak, jak to vysvětluje jedna stará šumavská pověst:

Národ skřítků

V chladných skalních zářezech divokých hor, ve starých zavalených štolách, v tichých rybnících a hnědavých vodách potoků a močálů žil kdysi tichý národ skřítků, malých mužů a žínek, duchů močálů a rašelinišť. Byli dobromyslní a skromní, rádi pomáhali zbloudilým dětem a vždy se s nimi podělili o část svých ukrytých pokladů. Někdy se ale dokázali pořáně rozzlobit, zvlášť když je zuřiví lidé poranili nebo podráždili. Pak byli plni nemilosrdné pomsty a poklady se propadly do země. Dotěrná chtivost lidí, jejich touha po zisku a zloba jim další pobyt u nás znechutily. Kdoví, kde by dnes mohli přebývat..


Mezinárodní den trpaslíků se slaví 21. června už od roku 2002. Vyhlásila ho Fronta za osvobození zahradních trpaslíků (Front de libération des nains de jardin, Garden Gnome Liberation Front). Toto společenství bylo založeno v roce 1981 nanologem (nanologie = věda o trpaslících) Fritzem Friedmannem. Den má učit tolerantnosti v zahradní architektuře.



Ten, koho to opravdu baví, ať si ďubne na tenhle odkaz a může číst dál.. Esej o trpaslících